Životopis:
Andrea Pirlo:
Andrea Pirlo se narodil 19. května 1979 v Brescii. Ve městě, kde živoucí modlou místního fotbalu je Roberto Baggio, se mladičký Pirlo pomalu začal učit velkému fotbalovému umění. Vzhledem ke své malé postavě a nesporné technické vybavenosti byl přirozeně stavěn na pozici ofenzivního záložníka, z níž dirigoval hru.
Svou premiéru mezi dospělými hráči Brescie si odbyl v neslavné době. Brescia se nezastavitelně hrnula do Serie B, čemuž ani Pirlova snaha nezabránila. V následující sezóně se Pirlo na hřišti vůbec neobjevil, nastupoval pouze za juniorku. Brescia se ovšem nedokázala vrátit zpět na vrchol a vedení si uvědomilo, že musí začít dávat příležitost mladým hráčům. Sezóna 1996/1997 se tak dá považovat za první Pirlovu sezonu ve velkém fotbale. Za A tým Brescie odehrál 17 utkání v nichž dal 2 góly. Co bylo ale důležitější, Pirlo držel v ruce dirigentskou taktovku celého týmu a v 18-ti letech dovedl svůj tým zpět do Serie A.
V sezóně 1997/98 už dostával pravidelně šanci v základní sestavě a odehrál 29 zápasů. Během nich nastřílel čtyři branky, většinou z volných přímých kopů. Stabilní výkony v rodném městě tak Andreovi vynesly přestup do opravdového velkoklubu – Interu Milán.
Inter Milan po něm sáhl velice ochotně, nicméně mnoho příležitostí v dresu modro-černých nedostal. V nabitém kádru odehrál pouze 18 utkání a po sezóně byl poslán na hostování do druholigové Regginy, schopný trenér Franco Colomba dal mladému reprezentantovi opět spoustu prostoru na hřišti a Andrea se rozzářil do původního lesku. Odehrál 28 utkání a vsítil 6 gólů. To už Inter nemohl přehlednout a proto se teprve dvacetiletý Pirlo stěhoval zpět do Milána. Zde ale opět nedostal žádnou příležitost a byl odeslán na hostování domů do rodné Brescie. Nechybělo mnoho a Pirlo by zde zůstal natrvalo, jeho přestup byl již téměř dojednán.
Na poslední chvíli ale do hry vstoupil městský konkurent Interu, AC Milán. Nabídl více peněž a proto se Pirlo stěhoval opět na San Siro. Inter tehdy velice pobaveně komentoval tento přestup, vždyť se jim povedlo prodat neschopného hráče za peníze odvěkého rivala.
V dresu AC Pirlo zpočátku nastupoval opět na pozici ofenzivního záložníka, ale až příchod trenéra Ancelottiho změnil Andreovi život. Carlo Ancelotti je proslulý svými tahy a mícháním se sestavou. V případě Pirla měl Ancelotti šťastnou ruku, když se rozhodl technického kouzelníka stáhnout na post štítového záložníka. Dokázal tak mít v sestavě hned dva ofenzivní záložníky, čímž získalo AC neuvěřitelnou sílu dopředu a zároveň jistotu dozadu.
Tento neobvyklý krok se ovšem v hlavě geniálního Ancelottiho nezrodil náhodou. V roce 1983 vyhrál Carlo Ancelotti s AS Řím scudetto a vedle něj hrával Roberto Falcko. Tomu připadla stejná úloha, jakou má dnes v AC Andrea Pirlo. Jedno je ovšem jisté, tento krok přinesl AC mnoho dobrého, Pirlo se probudil a funkcionáři Interu Milan si nyní při vyslovení jména Pirlo rvou vlasy. Andrea podává spolehlivé výkony a pravidelně střílí góly z přímých volných kopů i ze hry. Jeho naprosto unikátní technická vybavenost a pracovitost z něj učinily jednoho z nejlepších defenzivních záložníků na světě.
Jeho přínos pro mužstvo nejlépe vystihuje odvěký kapitán AC, Paolo Maldini, který tvrdí: „Andrea je jeden z nejinteligentnějších hráčů, s jakým jsem kdy hrál. Dokonale zvládá defenzivní i ofenzivní činnost, stěží byste na postu štítového záložníka našli na celém světě lepšího.“ S AC Milán Andrea slavil mnoho trofejí z nichž nejvíce je ceněno scudetto z roku 2003/2004 a dokonce dvě prvenství v Lize mistrů ze sezon 2002/2003 a 2006/2007.
Reprezentační kariéru mladého Itala poznamenal podobný výkonnostní výkyv, jako jeho klubové účinkování. S kapitánskou páskou na paži dotáhl italské mladíky ke zlatým medailím na Mistrovství Evropy hráčů do 21 let. Ve finále tohoto turnaje vstřelil Andrea dva góly do sítě českých mladíků a zajistil tak italský triumf. V seniorské reprezentaci Pirlo trpěl pod trenérem Trapattonim, který jej příliš nevyužíval. Zažil pod ním také největší své zklamání, kdy na Euru 2004 vypadla Itálie již v základní skupině. O dva roky později na mistrovství světa v Německu předvedla Itálie vedená Marcellem Lippim svou druhou tvář. Andreu Pirla zastihla forma v ten pravý čas a velkou měrou se podílel na zisku poháru pro vítěze. V zápasech s Ghanou a Německem byl dokonce zvolen hráčem zápasu.
Na MS 2006 pomohl Itálii k zizku zlaté medajle.
Ač se to možná nezdá, Andrea Pirlo je stále mladý, a tak má stále spoustu času již dnes nesmírně bohatou sbírku úspěchů rozšířit a v AC Milan se ani s ničím jiným počítat nemůže.
Fotografie:
Andrea Pirlo:
Andrea Pirlo se narodil 19. května 1979 v Brescii. Ve městě, kde živoucí modlou místního fotbalu je Roberto Baggio, se mladičký Pirlo pomalu začal učit velkému fotbalovému umění. Vzhledem ke své malé postavě a nesporné technické vybavenosti byl přirozeně stavěn na pozici ofenzivního záložníka, z níž dirigoval hru. Svou premiéru mezi dospělými hráči Brescie si odbyl v neslavné době. Brescia se nezastavitelně hrnula do Serie B, čemuž ani Pirlova snaha nezabránila. V následující sezóně se Pirlo na hřišti vůbec neobjevil, nastupoval pouze za juniorku. Brescia se ovšem nedokázala vrátit zpět na vrchol a vedení si uvědomilo, že musí začít dávat příležitost mladým hráčům. Sezóna 1996/1997 se tak dá považovat za první Pirlovu sezonu ve velkém fotbale. Za A tým Brescie odehrál 17 utkání v nichž dal 2 góly. Co bylo ale důležitější, Pirlo držel v ruce dirigentskou taktovku celého týmu a v 18-ti letech dovedl svůj tým zpět do Serie A.
V sezóně 1997/98 už dostával pravidelně šanci v základní sestavě a odehrál 29 zápasů. Během nich nastřílel čtyři branky, většinou z volných přímých kopů. Stabilní výkony v rodném městě tak Andreovi vynesly přestup do opravdového velkoklubu – Interu Milán.
Inter Milan po něm sáhl velice ochotně, nicméně mnoho příležitostí v dresu modro-černých nedostal. V nabitém kádru odehrál pouze 18 utkání a po sezóně byl poslán na hostování do druholigové Regginy, schopný trenér Franco Colomba dal mladému reprezentantovi opět spoustu prostoru na hřišti a Andrea se rozzářil do původního lesku. Odehrál 28 utkání a vsítil 6 gólů. To už Inter nemohl přehlednout a proto se teprve dvacetiletý Pirlo stěhoval zpět do Milána. Zde ale opět nedostal žádnou příležitost a byl odeslán na hostování domů do rodné Brescie. Nechybělo mnoho a Pirlo by zde zůstal natrvalo, jeho přestup byl již téměř dojednán.
Na poslední chvíli ale do hry vstoupil městský konkurent Interu, AC Milán. Nabídl více peněž a proto se Pirlo stěhoval opět na San Siro. Inter tehdy velice pobaveně komentoval tento přestup, vždyť se jim povedlo prodat neschopného hráče za peníze odvěkého rivala.
V dresu AC Pirlo zpočátku nastupoval opět na pozici ofenzivního záložníka, ale až příchod trenéra Ancelottiho změnil Andreovi život. Carlo Ancelotti je proslulý svými tahy a mícháním se sestavou. V případě Pirla měl Ancelotti šťastnou ruku, když se rozhodl technického kouzelníka stáhnout na post štítového záložníka. Dokázal tak mít v sestavě hned dva ofenzivní záložníky, čímž získalo AC neuvěřitelnou sílu dopředu a zároveň jistotu dozadu.
Tento neobvyklý krok se ovšem v hlavě geniálního Ancelottiho nezrodil náhodou. V roce 1983 vyhrál Carlo Ancelotti s AS Řím scudetto a vedle něj hrával Roberto Falcko. Tomu připadla stejná úloha, jakou má dnes v AC Andrea Pirlo. Jedno je ovšem jisté, tento krok přinesl AC mnoho dobrého, Pirlo se probudil a funkcionáři Interu Milan si nyní při vyslovení jména Pirlo rvou vlasy. Andrea podává spolehlivé výkony a pravidelně střílí góly z přímých volných kopů i ze hry. Jeho naprosto unikátní technická vybavenost a pracovitost z něj učinily jednoho z nejlepších defenzivních záložníků na světě.
Jeho přínos pro mužstvo nejlépe vystihuje odvěký kapitán AC, Paolo Maldini, který tvrdí: „Andrea je jeden z nejinteligentnějších hráčů, s jakým jsem kdy hrál. Dokonale zvládá defenzivní i ofenzivní činnost, stěží byste na postu štítového záložníka našli na celém světě lepšího.“ S AC Milán Andrea slavil mnoho trofejí z nichž nejvíce je ceněno scudetto z roku 2003/2004 a dokonce dvě prvenství v Lize mistrů ze sezon 2002/2003 a 2006/2007.
Reprezentační kariéru mladého Itala poznamenal podobný výkonnostní výkyv, jako jeho klubové účinkování. S kapitánskou páskou na paži dotáhl italské mladíky ke zlatým medailím na Mistrovství Evropy hráčů do 21 let. Ve finále tohoto turnaje vstřelil Andrea dva góly do sítě českých mladíků a zajistil tak italský triumf. V seniorské reprezentaci Pirlo trpěl pod trenérem Trapattonim, který jej příliš nevyužíval. Zažil pod ním také největší své zklamání, kdy na Euru 2004 vypadla Itálie již v základní skupině. O dva roky později na mistrovství světa v Německu předvedla Itálie vedená Marcellem Lippim svou druhou tvář. Andreu Pirla zastihla forma v ten pravý čas a velkou měrou se podílel na zisku poháru pro vítěze. V zápasech s Ghanou a Německem byl dokonce zvolen hráčem zápasu.
Na MS 2006 pomohl Itálii k zizku zlaté medajle.
Ač se to možná nezdá, Andrea Pirlo je stále mladý, a tak má stále spoustu času již dnes nesmírně bohatou sbírku úspěchů rozšířit a v AC Milan se ani s ničím jiným počítat nemůže.
Fotografie: